Obec Nebužely
Nebužely 14, 277 34 Nebužely
Telefón: +420 315 694 028
Mobil: +420 702 067 484
E-mail: obec@nebuzely.cz
Následující informace pochází z brožury NEBUŽELY
Text: Jiří Čepelák, Jan Kilián, Alena Veselá
Foto a vydání: Petr Prášil, tel. 603 551 948 pro Obec Nebužely v roce 2005.
Historické pohlednice zapůjčil: Josef Kárník Grafický návrh, sazba, DTP: PTS Vodňany Tisk: Retip Červený Kostelec
Devadesát procent zastavěné části obce Nebužely leží na ostrožně orientované SZ – JV v 300 – 310 m nad mořem. Podle dochovaných zpráv a některých informací uváděných ve starší literatuře je zřejmé, že na západní části ostrožny, která je příkřejší, stála ve středověku tvrz patřící původně klášteru sv. Jiří v Praze. V současnosti se na tomto místě nacházejí nejstarší statky a katolický kostel. Proto taky díky této dlouhodobé zástavbě zde nelze zatím nalézt žádné archeologické nálezy, který by danou hypotézu potvrdily či vyvrátily a neexistuje ani střepový materiál, který by mohl ukázat, díky charakteru krajiny, i na starší osídlení této části ostrožny. Druhá strana ostrožny je méně příkrá. Zde, především v severní části u kostela, byly nalezeny jedním z prvních archeologů V. Krolmusem v polovině 19. století kostrové hroby pravděpodobně z období neolitueneolitu a kolem roku 1961 přibližně ve středu obce u č. 132 neolitické sídlištní objekty kultury s vypíchanou keramikou.
Pro osídlení je důležitý i vodní zdroj. Nejbližší je bezejmenný pramen vzdálený vzdušnou čarou asi 150 m na J, dále potok Pšovka, protékající krajinou asi 1,95 km na SZ a řeka Labe vzdálená od ostrožny asi 9,3 km na JZ.
Když se podíváme po okolí vesnice, nalezneme zde další známé lokality, které také díky archeologickým výzkumům či povrchovým sběrům můžeme zařadit mezi území s archeologickými nálezy. Je to především na JV od obce přibližně v 280 m nad mořem poloha Bouňov orientovaná na jih. Jedná se stejně jako v centrální části obce Nebužely o ostrožnu, v tomto případě nad dolem Bouňovem, která leží proti obci Řepín. Zde jako první objevil v polovině 19. století existenci sídliště z období neolitu či eneolitu Václav Krolmus a později ji v roce 1974 potvrdil i K. Sklenář. Část získaného archeologického materiálu lze mimo jiné přiřadit i kultuře s vypíchanou keramikou. Na SZ od obce v Kokořínském údolí se nachází skalní pískovcový převis na pravém břehu Pšovky poblíž mlýna Kroužku. Zde byla objevena F. Proškem z Archeologického ústavu AV v roce 1950 keramika náležející do doby bronzové. Střepový materiál patří pravděpodobně buď kultuře knovízské či lužické, která sem okrajově zasahovala z východních Čech. Posledním místem s archeologickými nálezy v okolí Nebužel je poloha K Újezdu a Na Sekerách. Leží na S od obce v 328 – 332 m nad mořem a je orientovaná na JV. Jedná se o pole směrem ke Kanině. Zde, stejně jako na ostatních lokalitách, nalezl první předměty Václav Krolmus, který v polovině 19. století prováděl tyto průzkumy pro Národní muzeum v Praze. I v této oblasti byly objeveny především nálezy, které lze datovat do období neolitu a to do kultury s vypíchanou keramikou. Vypovídající hodnoty sídlišť z období neolitu–eneolitu v oblasti kolem obce Nebužel odpovídají informacím získaných i na jiných místech Čech, kde byla tato sídliště zachycena a potvrzují hypotézu uvedenou J. Rulfem v roce 1983 vztahující se k charakteru neolitických sídlišť.
Obec Nebužely se nachází v západní části Jizerské plošiny, jejíž rovný povrch pokrytý kvalitními půdami je rozbrázděn hlubokými údolími. Sledované území leží o 100 metrů výše než Mělnická kotlina, jeho podnebí je chladnější a vlhčí. Vzhledem k podloží a vyšší nadmořské výšce se v oblasti projevuje relativní nedostatek spodní vody. Jediným výrazným tokem je říčka Pšovka, která protéká přes severozápadní okraj nebuželského katastru na jih k Mělníku, kde se vlévá do Labe.
Nejintenzivnější pravěké osídlení se soustředilo v úrodné Mělnické kotlině, naopak severněji položená oblast Polomených hor byla takřka neobydlena. V nebuželském katastru bylo zaznamenáno několik archeologických nálezů z neolitu, eneolitu a doby bronzové. Jejich výskyt je rozdělen mezi zástavbu obce, lokality Bouňov, Na Sekerkách a Kroužek v údolí Pšovky. Některé nálezy byly realizovány bez vědeckého zhodnocení, například nález dvaceti „pohanských rovů na průhoně ke Kanině“ v roce 1852.
Nedaleko Nebužel se nachází jedno z nejznámějších slovanských hradišť u nás – Hradsko u Kaniny, pravděpodobně totožné s Canburgem, který byl obléhán franskými vojsky v roce 805. Ze samotného katastru obce nemáme alespoň prozatím žádné raně středověké slovanské nálezy, nelze tedy určit dobu založení vsi. Jako určité vodítko může sloužit starobylost názvu obce, jehož prvotní slovanská podoba „Nebužel“ představovala „Nebuželův dvůr“.
První zmínka o obci pochází z přelomu 20. a 30. let 13. století, kdy byla ves v držení panenského benediktinského kláštera sv. Jiří na Pražském hradě. Listina s privilegiem českého krále Přemysla Otakara I. hlásící se do doby kolem roku 1227, pochází ve skutečnosti až z pozdější doby. První prokázaná zmínka se tedy vyskytuje v listině z 2. července 1233, jejímž prostřednictvím papež Řehoř IX. potvrdil svatojiřskému klášteru držení třiceti statků včetně Nebužel. Podobně jako jiná sídla v oblasti byly i Nebužely rozděleny mezi více vlastníků. V roce 1321 se připomíná Hostík z Nebužel, služebný man řádu německých rytířů ze sousedního Řepína. Jeho příbuzní snad byli kněží Hartung a Havel, zaznamenaní po polovině 14. století. Svatojiřský klášter držel majetky i v několika nedalekých vsích, mezi nimi ve Velkém Újezdu, Chorouškách, Jenichově, Zálezlicích, Čečelicích a Radouni. Ještě před husitskými válkami stačil rozšířit svá zboží v samotných Nebuželích a Mělnické Vrutici.
Období 20. a 30. let 15. století bylo spojeno se zastavováním královského a církevního majetku, čemuž se nevyhnulo ani Mělnicko. Český král Zikmund Lucemburský zastavil mělnické panství, Nebužely a jiné duchovní statky v roce 1436 rytíři Janovi z Černína. Později byla zástava vykoupena, připojena ke klášternímu panství Panenské Břežany a v roce 1573 zastavena Jáchymu Novohradskému z Kolovrat. Správou náležely Nebužely do boleslavského kraje.
Střediskem duchovního života obce a blízkého okolí byl kostel sv. Jiljí, nahrazený v 1. polovině 18. století barokní novostavbou. Podle některých regionálních badatelů patřil nebuželský svatostánek mezi nejstarší v oblasti – byl prý jedním z dvaceti kostelů, které ve 2. polovině 10. století založil kníže Boleslav II. Pobožný. Vzhledem k nedostatku zpráv o původní stavbě nelze toto tvrzení spolehlivě prokázat ani vyvrátit. Jisté je, že se kostel připomíná poprvé v roce 1384 v souvislosti s farářem Petrem. Jeho nástupce Jiří pronajal faru v roce 1406 Haškovi z Mělníka. Následujícími faráři byli mistr Andreas Brod, Jan Kardinál, Bohuňek a na počátku 30. let Kašpar z Ústí, který pobýval v Žitavě, snad kvůli nebezpečí hrozícímu od husitů. Důchody a příjmy kostela, k němuž patronátní právo držel svatojiřský klášter, rozšiřovaly dary pro spásu duší. Odkaz tohoto druhu uskutečnil v letech 1401 a 1411 Dobeš z Újezda. Blízký vztah k místní duchovní správě lze předpokládat také u Jana Štampacha ze Štampachu, majitele sousedních Střem, a jeho manželky Anny Hruškové z Března, jejíž náhrobník z roku 1562 je umístěn v nebuželském kostele sv. Jiljí. Církevní správou patřily Nebužely do arcibiskupství pražského, arcidiakonátu boleslavského a děkanátu mělnického.
Do raného novověku (16. –18. století) vstupovaly Nebužely stále jako majetek konventu benediktinek u kostela svatého Jiří na Pražském hradě, nejstaršího ženského kláštera v celých Čechách. Založen byl již v 10. století přemyslovskou kněžnou Mladou a po celý středověk byl předním střediskem tehdejší kultury, což dokládá vznik řad nádherných iluminovaných rukopisů. Nebužely a další statky sloužily klášteru na jeho zaopatření a to nejen v podobě pravidelně odváděných .nančních prostředků, ale i zásobováním hospodářských produktů. Ze vsi tak do Prahy jistě směřovaly vozy obilím, masnými a mléčnými produkty, s ovocem a zeleninou i s dalšími potravinami. V roce 1541 klášter neušel zhoubnému požáru celého Pražského hradu, ze kterého se plně zotavil až po habsburském vítězství na Bílé hoře, znamenajícím posílení katolických pozic. Jméno dal klášter jedné ze svých vesnic u Prahy, Panenským Břežanům – k břežanskému panství ostatně náleželo i několik vesnic na Mělnicku, jako třeba Zálezlice. Ty společně s Nebužely klášter musel kvůli . nančním nedostatkům v roce 1573 zastavit Jáchymu Novohradskému z Kolovrat, bohatému pánovi, který vlastnil mimo jiné i nedaleké Košátky. Zástava sice ještě neznamenala prodej Nebužel, ale veškeré poplatky odsud od nynějška patřily Kolovratovi a to na tak dlouho, dokud by zástavní částka nebyla klášterem jemu nebo jeho dědicům proplacena. Krátce byl zástavním držitelem Nebužel dokonce saský vévoda Jan Jiří, než statek s konečnou platností v roce 1635 vyplatila benediktinská abatyše Regina Baďurová kněžna z Kyrenberka. Nebužely poté zůstaly majetkem jeptišek až do roku 1782, kdy byl klášter v rámci josefínských reforem zrušen a z jeho budov se stala vojenská kasárna. Zrušeny tehdy byly všechny církevní fundace, které se nezabývaly vzdělávací nebo dobročinnou činností, a jejich obrovský majetek byl předán za tou příležitostí vytvořenému náboženskému fondu. Sem byly na několik let přiřazeny i Nebužely, než je roku 1806 koupil bohatý kníže Ludvík Rohan.
Jeho předkové pocházeli z prastarého a mimořádně rozvětveného francouzského rodu, který byl tradičně hugenotský, tedy protestantský. Zámožnost rodu, spřízněného s francouzskými králi byla pověstná, ale z Paříže po pádu Bastily i monarchie (1789) a následných událostech museli někteří hledat útočiště jinde. Výjimkou nebyla služba u vídeňského habsburského dvora. To byl případ také Julese Armanda Louise Rohana, zvaného často jen princem Ludvíkem, který to dotáhl až na rakouského generála. On koupil od zadlužených Desfours–Walderodů panství Řepín a začlenil k němu i přikoupené Nebužely. Zemřel však bezdětný a tak panství odkázal svým synovcům Kamilovi a Benjaminovi. První jmenovaný se stal předákem svého rodu a založil v Čechách rodinný nedíl, sestávající také z proslulého zámku Sychrov, kterému právě Rohanové dali jeho současnou podobu. Kulturní mecenáš Kamil Rohan byl poslední vrchností v Nebuželích, roku 1848 bylo poddanství zrušeno a ačkoli půda a další nemovitosti na statku zůstali i nadále rohanským majetkem, dějiny obce se od dějin statku vytvořením obecní samosprávy oddělily.
Bez důkladného archivního průzkumu nemůžeme zatím o životě obce a nebuželských obyvatel před rokem 1800 říci mnoho. Na pevnější půdě se ocitáme až díky prvnímu katastru, tedy berní rule, a zvláště díky soupisu poddaných podle víry z roku 1651, který je v případě osobních údajů ještě detailnější. Abatyše kláštera sv. Jiří na Pražském hradě, Justýna Ettinka z Rozenfelzu, tehdy uváděla, že v obci je .liální kostel, jehož všechny střechy byly nepřítelem zničeny a spáleny. Fara byla také zničená, ale kostel se opět pomalu obnovoval. Patřilo k němu 5 kop a 50 záhonů (celkem tedy 350 záhonů) orných a skutečně oraných polí, jenže skoro totéž (360 záhonů) nebylo již dvacet let oráno. Součástí nebuželského statku byl i dubový háj. Celkem zde bylo sedmnáct hospodářů a padesát sedm osob – většinou všichni nekatoličtí, ale u všech prý byla naděje na obrácení. Vzhledem k tomu, co víme z dob pozdějších a jak rychle vznikl toleranční sbor, byla tato naděje nejspíš lichá. Katoličtí byli pouze tři mužští hospodáři a to včetně rychtáře Huňka. Soupis zachytil i jména a věk tehdejších hospodářů a jejich manželek – našli bychom tu rodiny Huňků, Nových, Trochů, Vojtů, Řezníků, Voděrků, Slonů, Hrnčíř, Dör.ů, Doležalů, Heřmanů, Krouzských, Urbánků a Lhotů.
O 18. století toho víme již poněkud více. Podle rustikální gruntovní knihy statku Nebužely z roku 1731 se tento skládal ze vsi Nebužely, třech osedlých ze vsi Hrdlořezy (dnešní Hleďsebe) a jednoho ve vsi Mělnická Vrutice. Podle prvního a tedy staršího rejstříku žilo v Nebuželích třináct hospodářů plus jeden v hospodě, pak přibyl ještě jeden osedlý. Samozřejmě nechyběl ani mlýn Kroužek. Dominoval zde český živel (Dvořákové, Novákové, Vyskočilové, Doležalové), sporadicky se objeví německé jméno (rodina Dör. ů). Asi nejcennější grunt vlastnila rodina Heřmanů, v roce 1731 se odhadoval na 650 kop grošů míšeňských. O dvacet pět let mladší Tereziánský katastr zachytil v obci devatenáct hospodářů, z toho tři řemeslníky: řezníka, pekaře a ševce. Obec ale měla po staletí především zemědělský charakter. Deset hospodářů disponovalo polnostmi o výměře více než 60 strychů, což bylo opravdu hodně a můžeme tak usuzovat na bohatost Nebužel i vzhledem k dobré půdě. Pastviny byly poměrně velké, proto bylo i zdejší dobytkaření výnosné. Navíc každý ze sedláků mohl ročně formanům odprodat přes sto strychů obilí. Kroužek byl podle katastru rustikálním, tedy poddanským, mlýnem o jednom kole na nestálé vodě a žili v něm další řemeslníci: kovář a handlíř. Ze sklonku tohoto století pochází první ucelený soupis židovských rodin, který v Nebuželích uváděl jedinou rodina Jonáše Fischera, který měl ženu a tři děti. Živil se šenkem pálenky a výrobou řezbářských produktů. Synagoga v Nebuželích nebyla, židovská modlitebna snad mohla existovat v blízké Bosyni, u níž již tehdy stál také hřbitov, na němž byli nebuželští Židé pohřbíváni.
V roce 1848 bylo v habsburské monarchii zrušeno poddanství a robota. Zaniklo tak dělení vsí dle příslušnosti k panství a bylo postupně nahrazováno obecní samosprávou. Na místa panských rychtářů nastoupili nejprve představení obce a od 60. let 19. století starostové. Prvním nebuželským starostou se stal Václav Novák z domu č. 37. Hospodářský rozvoj, rozšiřování samosprávy a vzrůstající politická aktivita – to vše položilo předpoklady k rozvoji českého venkova ve 2. polovině 19. století.
Obyvatelstvo vsi se dělilo na statkáře, kteří byli hybnou silou vesnice v politickém, kulturním i hospodářském životě, chalupníky a domkáře. Na statcích a například v cihelnách byli zaměstnáni dělníci (nádeníci a deputátníci) a čeleď. Základem vesnického hospodářství byla i nadále zemědělská činnost. Na polích se pěstovaly rozmanité plodiny od řepy přes jednotlivé druhy a poddruhy obilovin až po pícniny, hrách a čočku. Do Mělníka byly prodávány cukrová řepa, ječmen, řepka a pšenice, zatímco ječmen směřoval do mšenské sladovny. Nezanedbatelnou součástí vesnického hospodářství byl chov zvířectva, především hovězího, vepřového dobytka, koní, ovcí, koz a drůbeže. Zatímco statkáři si mohli dovolit živit tažné voly, chalupáři a domkáři zapřahali krávy, případně si tažný dobytek vypůjčili. V nebuželském katastru se také nacházela honitba, poskytující zajíce, bažanty a koroptve. V kraji bylo obvyklé pěstování rozmanitých druhů švestek, hrušní, jabloní, třešní, višní, vlašských ořešáků, meruňek a broskví. Svůj statek zde vlastnili i knížata Rohanové, až konce 40 let 19. století majitelé Nebužel a Řepína. V roce 1876 ho Artur kníže Rohan prodal c.
k. Tereziánské akademii ve Vídni. Některé obory zemědělské činnosti se v 2. polovině 19. století nacházely v úpadku. Šlo především o včelařství, chmelařství, které bylo vytlačeno cukrovou řepou, a vinařství, na něž upozorňovaly již jen některé pomístní názvy. Ve sledované době byl v obcích Mělnicka přítomen hospodářský ruch, který současníkovi připadá již skoro neskutečný. Například v Nebuželích, které nebyly v tomto ohledu výjimečné, byli na sklonku 19. století 2 řezníci, pekař, truhlář, 2 kováři, 2 koláři, zámečník, řemenář, 2 krejčí, 2 obuvníci, 7 zednických dělníků, 2 tesařští dělníci, 2 obchody se smíšeným zbožím, mlýn, 4 hostince, 2 prodejny tabáku a výčep kořalky. Opomenout nelze ani cihelnu v zahradě „V Podsednici“ u cesty k Vysoké.
Bohatému hospodářskému životu odpovídal i rozvinutý kulturní a náboženský život. Římským katolíkům sloužil kostel sv. Jiljí, zatímco evangelíci helvetského vyznání se shromažďovali v evangelickém sboru, od roku 1864 opatřeného věží se třemi zvony, což bylo do roku 1861 pro nekatolické modlitebny zakázáno. Dle vyznání byla původně rozdělena i škola. K Nebuželům byly přiškoleny sousední obce Střemy, Jenichov a do 70. a 80. let i Lhotka, Hleďsebe a Velký Újezd. Jelikož stará školní budova již nevyhovovala, byla v roce 1884 nahrazena novou větší budovou, v níž byly uloženy i čerstvě založené školní knihovny. Ve škole se každoročně pěstovalo až 3000 bourců morušových. Kromě staletých církevních svátků a lidových veselic, byl obecní život obohacen o činnost nejrůznějších spolků, jejichž členská základna se často prolínala. V 60. letech 19.století byl založen Spolek divadelních ochotníků, jenž byl v 80. letech následován Rolnickou besedou a odborem Severočeské jednoty. V letech 1849, 1873 a 1883 byla obec postižena velmi vážnými požáry. Před jejich opakováním měl vesnici ochránit Sbor dobrovolných hasičů, založený v roce 1883. Působnost spolků sahala od cvičení těla přes ochranu majetku a zdraví spoluobčanů až po kulturní a hospodářskou osvětovou činnost. Během 20. století kulturní život na vesnici postupně upadal, téměř smrtelnou ránu mu však zasadilo až komunistické zestátňování a středisková politika, vedoucí ve svém důsledku k zániku menších venkovských sídel.
Po: 08:00-12:00 14:00-18:00
Út: 08:00-12:00
St: 08:00-12:00 14:00-16:00
Čt: --
Pá: 08:00-12:00
Svátek má Květoslava
Zítra má svátek Vratislav